Nepochopitelný Hebron
Traduje se, že byl kdysi dávno i hlavním městem izraelského království. Snad se to i ví, stejně jako že zde žil praotec Abrahám. Také se říká, že byl předkem všech, kteří o toto místo bojují a nejsou schopni v klidu a míru u jednoho stolu přemýšlet nad minulostí. Každý ji chce mít jen pro sebe, není tedy divu, že se nemohou dohodnout ani o vlastní budoucnosti. Mnozí turisté navštěvují Hebron hlavně kvůli sklu. Je vlastně strašně nekvalitní, má plno bublinek a kazů, ale je tak zvláštně modré a nepraktické, prostě přesně takové, že jeden dostane hned chuť si ho někde vystavit. Nejsem výjimkou, i já jsem rád přikukoval těm zručným sklářům do rukou. Byla zde vždy taková zvláštní atmosféra nasáklá starou tradicí, podobná té, kterou bylo možno nalézt na trhu v nejstarší části města.
Když jsem zde byl poprvé, nakupovali tu všichni, tedy místní obyvatelstvo, Palestinci stejně jako židovští osadníci. Hlavně ti, kteří bydleli „za rohem“, přímo uprostřed města, jejich domy připomínaly tak trochu pevnost. Občas se ale pokusili zabrat i další domy, to pak bylo rušno. Žilo zde tak 400 až 800 těch skalních, mnozí sem jezdili jen přespat či dokonce nepravidelně, prostě jen proto, aby podali důkaz, že zde bydlí. Jinak tomu bylo v Kirjat Arbě, to je velké sídliště hraničící se starou zástavbou, tam žije asi 7000 „bojovníků“ za zaslíbenou zemi. Kirjat Arba přeloženo vlastně znamená Město 4. Na severu Izraele existuje také velké město se jménem Kirjat Shmona – Město 8. Dostatečný důvod ke vzniku jednoho vtipu, který jsem si hned na začátku osvojil, kupodivu ho nezapomněl a vždy s velkým úspěchem dával k dobru. To je tak:
Otázka:
„Jak jede osadník do Města 8?“
Odpověď:
„No, přeci jede dvakrát do Města 4!“
Když jsem ten vtip vyprávěl, tak se všichni smáli, mnohdy i samotní osadníci, neměl jsem je moc v lásce, takže jsem se vždy chlubil svou znalostí domácích problémů. On to vlastně moc vtip nebyl, na mnohých silnicích v obsazených územích byl totiž namalován barevný pruh, aby jako věděli, kudy vede cesta domů. Bylo totiž nemálo těch, kteří si cestu spletli, najednou stáli uprostřed arabské vesnice nebo města, ne všichni z toho vyvázli se zdravou kůží.